Mnoho lidí vnímá podzim jako smutné období. Barvy babího léta střídá šeď a plískanice. Stromy bez listí vypadají tak trochu smutně. K tomu jsou delší noci a vše je temnější. Dalo by se říci i smutnější. A nebo?
Můžeme využít tento jedinečný čas k tomu zamyslet se sami nad sebou. Podívat se na to, co vlastně děláme?
- Co se nám zatím povedlo a co jsme dělali dobře?
- Co třeba ještě děláme a vlastně už nám to nic nepřináší?
Dělat něco jen ze zvyku či se snažit a MAKAT na něčem a přitom být vlastně na místě. To je určitě k zamyšlení:
- Dělám tedy to, co mám?
- Jak to, co dělám mi vlastně pomáhá?
- Přináší mi mé dělání stále radost, nebo je již jen ustálený zvyk?
Hodně otázek, že?
No, večery jsou dlouhé, tak je spoustu času na přemýšlení a hledání odpovědí ?
Odhazováním neužitečných činností a zvyků se nám uvolní čas pro něco, co nás opravdu baví nebo je pro nás důležité. Uvolňuje se nám hlava, protože nemusíme myslet na hodně věcí.
Každý máme svůj seznam „měl bych“.
Někdo delší a někdo kratší.
Všem nám tento seznam, ale bere zbytečně pozornost a kolikrát ještě přidá výčitky. Nikdo nám nenaloží tolik a tak trefných výčitek, jako to dokážeme my sami. Nevím, jak vám, mě ale výčitky spíše sráží dolu než pomáhají.
Důležitým faktorem je i samotné přiznání si, že prostě TOTO není pro mě už důležité, vhodné či zkrátka není pro MĚ. Proto je dobré podívat se pravdě do očí a přiznat si to a nechat být to, co už nám nefunguje.
Jste připraveni na opičárnu??
