O víkendu krásně sněžilo.
Nějak při běhu moc nemohl. Vybavily se mi náročné tůry na skialpech. Jak jsem nenáviděl toho prvního, když jsem zaostal.
Opravdu si přejete lídra, jak hrdině razí cestu a zbytek následuje?
Když jste silní a dobří asi OK.
Ale co když jste trochu pozadu?
Všimne si toho?
Bere vás za platného člena, když nestačíte?
Možná se na obrázek vlků dobře dívá, ale smysl mi to moc nedává. A nejen mě, na LinkedIn se dá dohledat i několik článků snažící se to napravit.
Přichází další teorie – jiná smečka a jiné vysvětlení.
První jdou staří a nemocní, pak jakási ochranka a jako poslední vše kontroluje lídr.
Hmmm …
Na horách jsme se řídili tempem nejslabšího, jen většinou nešel jako první. Tam je to, zvláště ve sněhu, více fyzicky náročné a je dobré se na čele střídat. Navíc opravdu nečekám, že lídr musí být ten největší a nejlepší Macho stále ve předu. Také ale nečekám, že se bude schovávat na chvostu.
Nevím, jak to u vlků reálně funguje, přeci jsem jiný druh ? 🙂
Od leadera ve firemní “smečce” čekám něco jiného.
Sám razím především otevřenost, upřímnost, důvěru a pozitivní přístup.
Každý jsme jiný, klademe důraz na jiné hodnoty a tak i náš styl musí být jiný.
Jedinečný.
Co je to vaše kouzlo, proč s vámi lidé rádi spolupracují?
Kde je vaše hodnota pro team?
